Zase jednou, ale úplně jinak

12. října 2009 v 20:04 | complete geek |  Jednorázovky
Tak jsem konečně dopsala aspoň tu jednorázovku. Ten konec jsem trochu odflákla, ale jinak to snad jde. Možná by se to téma hodilo i na kapitolovku, ale nevadí. Prosím pište komentáře!

Z pohledu jedné bezvýznamné dívky:

On je tak božský! Ty vlasy, ten zadek... Snad si mě aspoň všimne. Claire se má, že s ním chodí... Už jich měl tolik, ale mě si ještě nevybral. To není fér...

O kom je řeč? O třídním krasavci Ralfovi. Každá z dívek by ho chtěla a on si mezi nimi vybírá podle nálady.

Z pohledu Ralfa:

To je nádhera. Všichni mě milují, každá holka by se mnou chtěla chodit... Claire už mě nějak omrzela. Tak sbalím zase jinou... Nezajímám se o obyčejné holky. Ty nejsou dost dobré. Svoji "kořist" vybírám pečlivě: musí to být někdo oblíbený. Už je to spíš jako hra. Chození s oblíbenou holkou je jako výhra. Ještě jsem nikdy neprohrál, a neplánuju to měnit. Koho si vyberu tentokrát? Co třeba Jackelina? Ta je taková až moc milá, usměvavá a každý ji má rád. Taková psychická záchranka pro ostatní. To bude moje největší výhra. Musím ji dostat!

Právě jsem se rozešel s Claire. Chudák. Brečela... Stojím před školou a čekám. Na co? Nevím. Tak půjdu dovnitř. Ve třídě je živo. Všichni si s někým povídají. Claire si na mě stěžuje kámoškám. Proč je sakra ve stejném hloučku jako Žaky?

(pozn. Žaky je přesdívka ke jménu Jackelina [Žakelína])

Ale já neprohrávám. Přidám se k nim a zapojím se do rozhovoru.
"Ahoj." pozdraví mě Žaky. Aby ne, ta se zdraví s každým. Takové sluníčko. Claire na mě jen vrhne vražedný pohled, ale hned ji to přejde. Jsem prostě neodolatelný.

Bavím se s nimi a jako obvykle jsou ze mě všechny holky vedle. Jenom Žaky to zřejmě nechává chladnou a nepoznamenanou mojí přítomností. Co je s tou holkou špatně? Všechny ostatní jdou samy a jí snad budu must balit.

Jen tak mezi řečí prohodím, že to Jackelině sluší. Ona se jenom usměje, ale v jejím pohledu je znát ironie a pohrdání.

Ten úsměv...

Ještě abych se do ní zamiloval. To by mi tak ještě scházelo. Ralf se nezamilovává!

Začala hodina. Znuzeně poslouchám výklad a pokukuju střídavě po Claire a Žaky. Jako vždycky po třídě kolují psaníčka. Je zeměpis, takže máme svého oblíbeného učitele, kterému je úplně jedno, co děláme.

Protrpěl jsem vyučování a při odchodu jsem zastavil Jackelinu s úmyslem pozvat ji na kafe.
"Čau, nezašla bys někam?" zeptal jsem se.
"Kam?" odpověděla suše.
"Třeba na kafe, nebo tak." docházela mi trpělivost.
"Proč?" Čekal jsem, že začne skákat radostí, jako každá normální holka, ale ona ne. Místo toho se mě jeptá proč. Stupidní otázka.

"No, jen tak." pokusil jsem se o svůdný úsměv.
"Nevěřím." Copak je úplně blbá?!?
"Proč ne?" Musím zachovat klid.
"Když ty někoho někam zveš, nebývá to jen tak, ale proto, abys tu holku sbalil a pak ji zase pustil k vodě a opakoval proces znovu od začátku." dokončila konečně svůj monolog.

Měl jsem chuť jí začít nadávat, ale za prvé bych úplně zkazil tenhle pokus a za druhé měla asi pravdu. Nikdy jsem ji nezažil takhle jedovatou. Ale to by nebyla ona, kdyby se u toho mile neusmívala. Ta její permanentní dobrá náladada je někdy deprimující.

"Promiň, musím domů" řekla, otočila se a odešla. Asi po třech krocích se na mě ještě otočila a s nevinným úsměvem mi oznámila"
"Mimochodem, kafe nepiju."

Zabít.

Ne, mučit. K smrti. Takže to vyjde na stejno.

Já tě dostanu ty mrcho!

Z pohledu Jackeliny:

Je krásně. Fouká svěží větřík a já pomalu procházím parkem směrem ke škole. Sluneční paprsky mě hladí po tváři a vánek mi čechrá vlasy. Je nádherně. Přesto se všichni okolo tak divně mračí. Copak si nedovedou užívat tu krásu? Musí se na všechno dívat z té horší stránky? Mě se samozřejmě taky nechce do školy, ale proč si kazit tohle ráno chmurnými myšlenkami dřív, než je nutné?

Ve třídě je jako každé ráno rušno. Stojím v hloučku několika kamarádů a Claire si stěžuje, že ji Ralf pustil k vodě. Říkala jsem jí, že se nemá divit. Měla to čekat. Udělá to každé. Nemělo cenu jí říkat, že si s ním neměla nic začínat, že za to nestojí. Ty holky už jsou takové. Všechny po něm šílí. Nevím, co na něm vidí.

Debil. Náfuka. Ralf. Blbý jméno. Ale narozdíl od jiných věcí, za jméno si nemůže. Myslí si, že je pán světa. Střídá holky pomalu jak spodní prádlo. Proč si tím ale lámat hlavu.

To ale akorát přichází Ralf a zrovna do naší skupinky. Řekla jsem mu ahoj. Sice ho nemám ráda, ale pozdravit ho můžu, ne? Claire ho jen zpražila pohledem. Nedivím se jí. Že jí vůbec chodí na oči. Chudinka.

"Vypadáš dobře." prohodí směrem ke mně Ralf. Místo odpovědi se usměju. Ani nemá cenu maskovat pohrdání v mém pohledu.

Je zeměpis. Učitel vykládá něco o obyvatelstvu Číny, ale já se jako ostatně všichni věnuju psaní papírků a čtení dopisů od jiných. Čínu se může doučit z učebnice.

Po vyučování mě Ralf zastaví a jakože normálně se ptá:
"Čau, nezašla bys někam?" Bylo mi dost jasné kam asi, ale přece si nenechám ujít tak hezkou příležitost ho potrápit.
"Kam?" Zeptala jsem se a hrála si na blbou.
"Třeba na kafe, nebo tak." Zjevně jsem ho štvala. To byl ostatně můj cíl.
"Proč?" Ještě jsem si ho chtěla trochu užít. Zatvářil se překvapeně, ale odpověděl:
"No, jen tak."
"Nevěřím." To ho šokovalo. Chvíli na mě zíral a pak se pokusil znovu:
"Proč ne?" Proč ne? Pěkně jsem mu vysvětlila proč ne, ale stejně to už všechno vědel. Jenom na to kašlal. Nebo naopak, přišlo mu to super. Tím jsem ho dokonale vyvedla z rovnováhy. Rozloučila jsem se a odešla.

Byla jsem už na odchodu, ale napadl mě ještě jeden skvělý způsob, jak ho potrápit. Otočila jsem se, nasadila co nejmilejší úsměv a zavolala:
"Mimochodem, kafe nepiju." To mi stačilo. Odešla jsem. Další krásný den.

Z pohledu Ralfa:

Tak ta mi dala, takhle mě ponížit. Asi ale měla pravdu, jsem jenom nafoukanej hezounek, kterýmu nezáleží na ostatních... Ale jsem nejlepší! Jsem bezcitný... Já ji dostanu za jakoukoli cenu! Chudinka... Jakápak chudinka, mrcha je to! (Že by schizofrenie???)

Tak je zase ráno. Jdu do školy a přemýšlím jak dál se Žaky. Evidentně o mě nestojí a ať udělám cokoli, nebude se mnou chodit. Moje první prohra. A jaká. Budu jenom další obyčejný kluk.

Už jsem u školy. Vejdu dovnitř. Ve třídě je jako vždy ruch. Nemám náladu na povídání. Posadím se do lavice. Hned se kolem mě utvoří hlouček obdivovatelek.
"Čau." odpovím bez zájmu na jejich pozdravy. Ještě chvíli se snaží upoutat moji pozornost, ale pak to vzdají.

Na konci vyučování za mnou přijde Jackelina. Co ta mi chce? Ať mi radši nechodí na oči! Tváří se nepřítomně, jako kdyby o něčem usilovně přemýšlela... Ani nepozdraví, jenom mě popadne za rukáv a táhne ven. Nejdu. Co bych s ní někam chodil?
"Pojď." řekne důrazně a podívá se na mě přísným pohledem. Tak jdu. Odvádí mě do parku. Tam se zastaví a s kamennou tváří začne další dlouhý monolg:
"Nechci tě zdržovat, ale něco bys měl vědět. Možná se holkám líbíš a chtěj' s tebou chodit, ale nemusíš si hrát na nějakýho nepřekonatelnýho a hrozně úžasnýho drsňáka. Já vím, že je jednodušší získat si příznivce dárečkama a předváděním se, ale stojí to za to jenom když si tu přízeň zasloužíš. A to v tvým případě rozhodně neplatí. Víš, kolika holkám jsi způsobil bolest? A já abych po tobě napravovala ty tvoje pohromy. Ka myslíš že ty holky jdou po tom, co jim dáš kopačky? No za mnou, samozřejmě. Jsi zbabělec. Nevím, co na tobě všichni vidí. Ale budiž. Zamysli se nad sebou." Dořekla a odešla.

Pomalu se vracím domů. Přemýšlím nad tím, co mi řekla. Jak ze mě dokáže během dvou dnů udělat někoho úplně jiného? Ona je vážně nějaká divná...

Zase ráno. Ve škole si mě nikdo nevšímá, když se snažím vmísit do hovoru, ignorují mě. Asi to Žaky stihla rozhlásit. Teď budu ten nejneoblíbenější člověk ze školy...

Z pohledu Jackeliny:

A povedlo se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ANA ANA | Web | 16. října 2009 v 19:34 | Reagovat

Ta povídka vypadá dobře! Jen bych trochu dotáhla ten konec... jo a ještě jedno - namistrovaný frajer si o sobě nepomyslí
"jsem jenom nafoukanej hezounek, kterýmu nezáleží na ostatních... " Spíš mi tam sedí zbytek jeho úvah: "Ale jsem nejlepší! Jsem bezcitný... Já ji dostanu za jakoukoli cenu!"
Taky zmínka o holce, že působí jako sluníčko, se k němu nehodí. Spíš jde o to slovo, sluníčko je příliš něžné, milé. Může na něj působit nějak zářivě, příznivě, ale zkus najít jiné slůvko.
Nejsem nějaký expert na literaturu ani kritik, jen tě upozorňuji na to, co nesedí... Jinak povídka dobrá, vydrž a piš dál!

2 complete geek complete geek | 18. října 2009 v 18:23 | Reagovat

Díky moc za tvůj názor, pokusím se v příští povídce neudělat stejné chyby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama