Jiný pohled na svět - 2. kapitola

18. ledna 2010 v 18:33 | complete geek |  Jiný pohled na svět
Ahoj, tak jsem se po dlouhatánské době zmohla na další kapitolku povídky. Já vím, že píšu nechutně pomalu, ale to se stává... Budu se snažit, aby kapitolky přibývaly rychleji. Tahle část ještě stále není nijak napínavá, ale snad se to časem trochu rozjede. Děj jsem přemístila z ciziny radši do svého rodného města a zároveň bydliště, do Prahy. Je to asi lepší, protože tady to přeci jen znám. Doufám, že se líbí.

Trochu ztuhle jsem se posadila na židli a snažila se nedívat na svého souseda. Tašku jsem si opřela o nohu židle a litovala, že s sebou nemám knížku. Takhle jsem tu musela prostě sedět a čekat.
Po chvíli mě vysvobodila celkem sympatická drobná černovlasá dívka. "Ahoj, já jsem Lenka," řekla svým tenkým zvonivým hlasem. "Ahoj, já jsem Saša," odpověděla jsem. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Pomalu jsem se postavila abych se na Lenku nemusela dívat ze spodu.
"Odkud jsi?" navázala znovu. "Z Prahy 6," "Aha, to ti to tady na desítce musí připadat jak úplnej zapadákov,"
Rozhovor dál pokračoval, přestože trochu kostrbatě. "Ani ne, mám ráda přírodu a tady je jí o dost víc. Dřív jsem musela jezdit ven z města." Lenka nepatrně nakrčila nosík a bylo vidět, že její vztah k přírode na tom bude asi dost špatně. "Aha..."
Radši jsem to dál nerozebírala a využila volnou chvilku, abych si pořádně dívku prohlédla. Černé vlasy jí sahaly těsně pod bradu a byly jemně podtočené. Na obličeji nechyběla řasenka, linky a lesk na rty. Jak jinak. Měla na sobě dlouhé fialové tričko, černou minisukni a fialové legíny. Na nohou byly černé balerínky. Takovéhle lidi jsem čekala. Rozhlédla jsem se po třídě a marně hledala někoho podobného mně. Zabloudila jsem pohledem i ke svému sousedovi a uvědomila jsem si, že přeci jen někdo takový tu asi bude.
Z opačného konce třídy se ozval nadšený výkřik: "Ahoj Lenko!" a tak oslovená s omluvou odběhla někam za kamarádkou. Byla jsem tu tedy sama a tak mi nezbylo než se donutit promluvit se sousedem. Otočila jsem se a naštěstí mě oslovil jako první, takže jsem nemusela začínat.
"Neznáme se? Já jsem Mirek." "Asi jsme se viděli. Saša." Na nic kreativnějšího mě nenapadalo. Podali jsme si symbolicky ruku a já jsem zase zabodla pohled do tabule. "Kde bydlíš? V těch novejch domkách? Ty sou moc pěkný," ozvalo se vedle mě. "Jo, v těch. Uplně na okraji." Udržování rozhovoru jsem neměla ráda, ale Mirkovi zjevně nevadilo. Upřel svůj pohled taky k tabuli, jako by hledal, co mi na ní přijde tak zajímavého, a zeptal se: "Chodíš ráda na výlety? Mohli bysme někdy zajít spolu." "Hm, jo, to by bylo fajn," zamumlala jsem nepřítomně. On to asi vzal vážně, takže následovala další otázka: "Kdy máš čas?" "V podstatě nikdy, protože furt vybaluju a zabydluju se. Nebo vždycky. Jak to vezmeš." "Tak já to radši budu brát tím druhým způsobem Ve středu po škole?" "Hmm, možná..."

A tak jsem se ve středu po škole ocitla s Mirkem na procházce po lese. Bylo docela hezky, ale už bylo znát, že se blíží podzim. Nešli jsme rychle, jako obvykle chodím, ale spíš pomalu a povíali si o škole a jak se tu bydlí. Byla jsem upozorněna na některé spolužáky, kterým je lepší se vyhýbat a na to, že jídelna není pětihvězdičková restaurace. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a lehký větřík mi rozcuchával vlasy. Bylo mi hezky. Ale nebyla jsem zamilovaná. Tím jsem si byla jistá. Nechtěla jsem být zamilovaná.
Většinu spolužáků jsem už znala a už jsem ani nebloudila po škole, takže jsem si tady připadala mnohem víc jako doma. Lidi tu byli takoví normální, ne tak protivní jako v centru. Panelákům jsem sice neutekla ani tady, ale co se dá dělat. Školu jsem neměla daleko a kamarádi bydleli taky poblíž. Jestli se jim už po téhe krátké době dá říkat kamarádi.
Po hodince jsme došli zase tam, odkud jsme vyšli. Rozdělili jsme se a každý si pokračoval svým směrem. Doma jsem si uvařila svůj oblíbený čaj a pustila se do úkolů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama