Ve hvězdách - 2. kapitola

31. ledna 2010 v 20:55 | complete geek |  Ve hvězdách
Tak jsem zase napsala další kapitolu. Jsem pomalá, ale to stejně nikomu nevadí, protože to nikdo nečte :-). Pokusím se děj trochu rozjet, aby to bylo trochu ke čtení, tohle je zatím takový úvod. Ať se líbí.


Simča se udiveně rozhlížela kolem. Ano, myslela si, že něco takového existuje, ale nečekala, že se s tím setká tady a teď. Nečekala, že se s tím vůbec setká. Ta kosmická loď jí prostě brala dech. V prostoru, který se zdál být pilotní kabinou byla deska, stříbrná a elegantní, s mnoha obrazovčičkami, tlačítky a páčkami. Mimozemšťan ale bez váhání přešel k velice jednoduché, ale přesto elegantní kovove desce s pouze jednou obrazovkou. Kolem ní byly umístěny panely, které vypadaly trochu jako promítací plátno. Simča vzápětí zjistila, že to bylo přesně to, co to bylo. Mimozemšťan řekl cosi v nějakém neznámém jazyce a všechny se rozsvítily. Na obrazovce uprostřed se ukázaly čtverečky s různými symboly. Na promítacím plátně byla jakási mapa vesmíru, která se otáčela, posouvala a přibližovala podle toho, co mimozemšťan říkal.
Teď si ho Simona teprve pořádně prohlédla. Vypadal přiměřeně jako člověk, ale měl takové trochu zvláštní rysy. Jeho pleť byla trochu do modra, ale přesto hezky snědá a opálená. Byl vysoký, vyšší než průměrný člověk, a docela hubený. Měl krátké tmavé vlasy. Oblečení měl v podstatě stejné jako lidé.
Z přemýšlení jí vytrhl až mimozemšťanův hluboký hlas: "Nepředstavil jsem se. Jsem Arin z planety Rifon v systému hvězdy Sirius." Na to Simča zareagovala. Tohle znala: "Nevěděla jsem, že Sirius má planetu." Arina to asi trochu překvapilo. "Má dokonce tři. Dvě z toho obydlené. Rifon, Dosin a Kale. Kale je moc daleko od slunce, není na něm život."
Arin se zase otočil k obrazovce, dotkl se prstem jednoho symbolu a pak místa na mapě. Něco řekl a loď se pomalu vznesla do vzduchu. Na promítacímplátně bylo najednou místo mapy vyobrazeno jejich okolí: tráva, domy, nebe... A pak všechny panely zhasly.
Simča se udiveně dívala kolem sebe a prohlížela si části lodě. Uvědomila si, že vůbec neví kde je, co tu dělá, kam jede a s kým tu je. Dobře. Představil se. Ale copak to stačí? Přemýšlela, na co se má zeptat první a jak to udělat, aby se třeba neurazil.
"Kam teď letíme?" zeptala se nakonec jako první. "Přece ke mně domů, na Rifon," zazněla očekávaná odpověď. "Já vůbec nevím..." začala Simona, ale dál se nedostala. Za prvé nevěděla, co dál říct a za druhé Arin asi pochopil, co chce říci a rvnou jí odpověděl: "V naší galaxii jste mezi nejméně vyvinutými planetami. Nedostanete se dál než na svůj vlastní měsíc a nejste schopni komunikovat s okolím, zatímco tady okolo probíhají výměnné odchody mezi galaxiemi, války několika planet, výzkumy a veliké objevy. Dlouho jsme vás pozorovali a vytipovali několik z vás, abychom vás něco přiučili. Teď tě vezmu na Rifon, kde tě trochu seznámím s okolím a s událostmi a odtamtud poletíme do systému Aldebaranu na planetu Kset. Budou tam další tři lidé z vaší planety."
Teď Simča potřebovala chvíli na to, aby vstřebala všechny nové informace a pochopila to, co jí Arin právě řekl. Jak přemýšlela, napadaly jí stále nové otázky, kterých bylo I tak dost. "Proč zrovna já?" Tuhle otázku Arin asi čekal, protože na ni s širokým úsměvem bez váhání odpověděl: "A proč někdo jiný?" To jsem se toho dozvěděla, pomyslela si v duchu. "A jak jste se naučili naši řeč?" Tohle by opravdu ráda věděla. Vždyť se na Zemi mluví mnoha jazyky, přeci nemohou mít ve zbytku galaxe stejné. "Jak jsem říkal, pozorujeme vás už dlouho. A když si chci někoho vypůjčit, musím se s ním přeci domluvit, ne? Není to takový problém, naučit se váš jazyk," řekl a s úsměvem vytáhl učebnici češtiny. Tak on se učí I gramatiku, když už umí mluvit! Blázen, pomyslela si Simča. Dovedla si představit mnohem lepší způsoby trávení volného času.
Teď už se tak trochu orientovala, co se týče událostí, ale prostorově vůbec. "Kde vlastně jsme? Vím, že letíme někam poblíž Siria, ale něco bližšího..?" "Samozřejmě. Podívej," odpověděl jí Arin a veliká promítací plocha se zase rozsvítila. Z většiny byla černá a na některých místech byly světlé tečky a šedé oblaky. "Tohle je naše okolí. To je místo oken. Hvězdy, planety, prach..." vysvětloval hostitel. Stiskl nějaký symbol na obrazovce a na panelech se objevila hvězdná mapa, která vypadala skoro trojrozměrně, přestože byla určitě plochá. "Tady je Zěmě." Při posledním slově se nepatrně ušklíbnul, jakoby chtěl dát najevo, že náze Země se mu zdá opravdu originální. "Tohle je Sirius, tohle Rifon, Dosin, Kale a tady jsme teď my. Tady je ještě Aldebaran a Kset," ukázal postupně na různá místa mapy.
Simča si zaujatě prohlížela mapu, zatím viděla jen mapy z pohledu ze Země. Tohle bylo něco úplně jiného. Přerušil jí až Arin když řekl: "Takhle bychom se tam dostali až za tři tisíce pozemských let. Musíme si pomoci přesunem do hyperprostoru. To je další z věci, které jste ještě neobjevili. Pozor, napoprvé to bude asi trochu nepříjemné. Může se ti udělat nevolno." No to jsi mě uklidnil, pomyslela si Simonka. Zadívala se na panely, na kterých bylo zase jejich okolí a najednou se všechno na nich slilo do velké šmouhy a ve stejnou chvíli se jí udělalo špatně a omdlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama