Ve hvězdách - 3. kapitola

30. března 2010 v 22:22 | complete geek |  Ve hvězdách
Tak jsem tu zase s další kapitolou, bohužel po strašně dlouhé době. Sice to nikdo nečte, ale co. Přidávat budu asi dost nepravidelně, ale posnažím se. Geek

Simonka otevřela oči do moderní stříbrné, ale divně tvarované místnosti. Zavadila zrakem o vysokého mimozemšťana a v tu chvíli jí to začalo všechno docházet. Byla v kosmické lodi a letěla s Arinem k němu domů. Zděsila se, protože přece nemůže být někde s úplně cizím člověkem a ani neví kde. Měla by být doma v posteli, nebo možná už ve škole, ne tady.
"Já myslela, že to byl jenom sen!" Arin se otočil a přestože se mile usmál, vypadal nervózně. "Už ses probudila, to je dobře. Máme tu nějaký problém." To Simču probralo už úplně. "Problém? Cože? Já musím domů! Kdybych věděla, že se mi to nezdá, nešla bych." To Arina znepokojilo, ale přesto s klidem odpověděl: "Neboj se, vrátíš se včas do školy." Při téhle větě se pobaveně usmál. "A co ten problém? Je to vážný?" Simča se nenechala jen tak odbýt.
Arin zapřemýšlel, jak by to formuloval a pak nejistě začal: " Přesunuli jsme se do trošku nepříjemné oblasti. Bývají tu piráti. Jedna jejich loď tu je a zatím nevím, jestli o nás ví." No tohle nám ještě scházelo, pomyslela si Simča. "Takže nás ještě k tomu zajmou piráti. To je super," dodala se sarkastickým úšklebkem. "Nebude to tak zlé," uklidňoval ji mimozemšťan. "A nemůžeme zas do toho jaksetomuříká - hyperprostoru a utéct jim?" "To není tak jednoduché, tady se to nedá. Je tu moc věcí, do kterých bychm mohli narazit. Proto se tu taky zdržují piráti." Jakmile to dořekl, obrátil pohled k rozsvícené obrazovce a obličej mu zkřivil bolestný výraz. "Vědí o nás," hlesl.
Simča nevěděla, jak moc se má bát, ale podle Arinova zoufalého výrazu to vypadalo dost zle. Začal něco vyťukávat na obrazovce a loď trochu změnila směr. Simča si všimla, že se v dálce objevila nepatrná stříbrná tečka blížila se k nim.
O chviličku později už byla pirátská loď připoutaná k jejich a Simču i Arina vedli spoutané do malé cely, kde jim sundali pouta. Nechali je tam a zavřeli za nimi pevné dveře. V místnosti byla dvě jednoduchá lůžka a stolek s lahví vody a dvěma kusy nějakého pečiva. Podlaha byla sice čistá, ale velice studená. "Co s námi bude?" zeptala se Simča, přestože jí to přišlo trochu moc klíšédní. Teď opravdu na složité formulace otázek nebyl čas. Nebo asi byl, ale chtěla se to dozvědět co nejdřív. "No, nic moc. Můžeme doufat, že nás vyloží na nějaké planetě a dostaneme se odtamtud na Rifon. Svoji loď už asi ale neuvidím," odpověděl Arin. Simča sice věděla, že tahle otázka asi není úplně vhodná, ale zeptala se. "Byla drahá?" Trochu ji zaskočila odpověď: "Ani ne, ale i levná loď je pro běžného člověka těžko dostupná. A takovéhle se stejně už nedělají."
Simča se opřela v rohu o zeď, zavřela oči a přemýšlela. Je daleko od domova s někým úplně cizím, je na pirátské vesmírné lodi a v lepším případě bude prodaná do otroctví. Mimozemšťan seděl kousek dál od ní a když otevřela oči, viděla, jak hledí do prázdna a usilovně se soustředí. Asi se snažil vymyslet, jak se odsud dostat. Ačkoli jí to přišlo nesmyslné, Simče to tu bylo celkem pohodlné a výjimečně ji nepřepadala panika. Aspoň se pořádně vyspí a odpočine si. Jestli jí pak odvezou na nějakou civilizovanou planetu, tak se snad najde někdo, kdo jim pomůže. Přesunula se ke stolku a trochu se napila vody. Přivoněla si k chlebovitému pečivu a zakousla se do něj. Trochu snědla a šla si lehnout.
Simča se začala nudit, a tak hledala, co by v holé místnosti mohla dělat. Našla kousek něčeho, co hezky barvilo a kreslila tím po podlaze. Zrovna se dostávala ke dveřím, když se najednou otevřely a Simonka sebou leknutím trhla. Barvící věc jí vypadla z rky a odkutálela se ke zdi, kde ji prudce rozevřené dveře roozmačkaly. Dveřmi bylo vidět štíhlou drobnou siluetu, která zřejmě patřila ženě. Když si Simča zvykla na ostré světlo přicházející zvenku, rozeznala i základní rysy osoby. Patřila ke stejnému druhu jako Arin, jen její tvář byla jemnější a postava zaoblenější a menší. V obličeji měla výraz neskutečného překvapení. Rychle zase dveře zabouchla a podle zvuku se o ně zvenku opřela.
Arin už neseděl, ale stál a čekal, až se dveře znovu otevřou. Simča stála za ním a opatrně pokukovala po dveřích. "Kdo to byl?" zeptala se nakonec. Arin chvíli zvažoval odpověď a nakonec řekl jen "Trochu jsme se znali. Pak zmizela. Strašně dlouho jsme se neviděli." Simča chtěla vědět víc, chtěla vědět kdo to byl, jak se jmenuje a co tu dělá, ale to už se dveře zas otevřely a vešly tentokrát dvě postavy. Jedna z nich byla ta samá, co dveře otevřela napoprvé a ta druhá byl nějaký muž, který vypadal přísně a povýšeně. Přeměřil si Arina pohledem a když si všiml Simči, tiše se uchechtnul.
"Tenhle? To ti za to stojí? Jestli chceš, budou levnější. Pak je spíš někdo pustí." prohlásil muž a podíval se na ženu vedle něj. Ta se na něj prosebně podívala a zašeptala: "Zaplatím za ně." Muž se chladně pousmál a vystrčil ji jemně ze dveří. Ty se za nimi zabouchly a v cele bylo chvíli šero.
Simča si pomalu zvykala na tmu a viděla, že Arin se tváří ustaraně. "Co bude levnější?" vyzvídala. "My," odpověděl stručně Arin. Teprve teď to začalo Simonce docházet. Chtějí je prodat do otroctví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skatulka Skatulka | Web | 19. dubna 2010 v 19:38 | Reagovat

Na výše uvedené stránce je SOUTĚŽ o CENY!!!!!!! Stačí vymyslet vhodnou přezdívku pro jednoho trochu šíleného človíčka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama